Historie
Po výstavbě pohraničního opevnění přišla na řadu i obrana vnitrozemí, kde vznikaly takzvané příčky určené k zadržení nepřítele. Liběchovská příčka měla zastavit vojska, která se probila přes hlavní linii a postupovala směrem na Prahu. Úsek S2 chránil Liberec ze západní strany, od Vápenného vrchu u Chrastavy směrem k Stráži pod Ralskem.
Historické datace mimo vlastní objekt průběžně ověřujeme v odborné literatuře. Pokud najdete nepřesnost, napište nám.
Po nástupu nacistického Německa začalo Československo s přípravou rozsáhlého opevňovacího systému. V roce 1935 bylo zřízeno Ředitelství opevňovacích prací, které mělo na starosti projekci i výstavbu.
První prostředky šly především na pohraniční pevnosti, ale už tehdy se uvažovalo i o vnitrozemských liniích pro případ, že by se nepříteli podařilo prorazit hlavní obranu.
Vznikl standardizovaný lehký objekt vzor 37, který se dal stavět rychle a ve velkém množství. Jeho základní verze měly označení A, B a C podle počtu střílen a účelu.
Typ A se dvěma střílnami se stal nejrozšířenějším. Díky prefabrikovaným armokošům a jednoduchému bednění se stihl postavit během několika dní.
S rostoucím napětím v Evropě se urychlovala i výstavba vnitrozemských příček, které měly zadržet postup nepřítele směrem k Praze. Liběchovská příčka byla jednou z nich.
Úsek S2 ležel v nejzazší severní části příčky a měl chránit Liberec ze západní strany. V okolí Zdislavy se stavělo několik desítek objektů.
Tento konkrétní objekt byl vybetonován 9. srpna 1938 v nadmořské výšce 500 metrů severně od Zdislavy. Podle dobových záznamů šlo o zesílenou variantu typu A s úhlem střílen 120°.
Beton dosáhl pevnosti 450 kg/cm², což bylo nad běžný standard. Staveniště bylo vybaveno provizorní cestou pro dopravu materiálu.
Na konci září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Československá armáda obsadila opevnění a připravovala se k obraně.
Objekt S2/243/A-120Z měl být vyzbrojen lehkým kulometem vz. 26 v levé střelné místnosti. Kvůli následnému vývoji se však zbraně nestihly umístit.
Po mnichovské dohodě z 30. září 1938 muselo Československo odstoupit pohraniční území včetně značné části opevnění. Liběchovská příčka zůstala uvnitř nových hranic, ale její vojenský význam se ztratil.
Opevnění bylo ponecháno svému osudu. Mnoho objektů bylo rozkrádáno na stavební materiál, jiné postupně zarůstaly a upadaly v zapomnění.
V poválečném období nebyla lehká opevnění předmětem ochrany. Část objektů zanikla při zemědělské či stavební činnosti, jiné zarostly v lese.
S2/243/A-120Z přežil, ale vchod byl zavalen a vnitřní prostory plné nánosů. O jeho původním určení si místní vyprávěli jen útržkovitě.
Skupina vojáků aktivní zálohy a nadšenců začala mapovat objekty v okolí Zdislavy a dohledávala jejich vlastnické vztahy. Nalezení S2/243/A-120Z trvalo několik let.
Vznikl spolek Aktivní zálohy KVV Liberec, z. s., který si dal za cíl objekt zachránit a zpřístupnit veřejnosti. Probíhala jednání s vlastníky pozemků a příprava projektu obnovy.
V roce 2026 byla podepsána nájemní smlouva a zahájily se první práce na objektu. Nejprve bylo nutné vyklidit vstupní šachtu a zajistit odvodnění.
Cílem je postupně obnovit interiér, doplnit repliku výzbroje a otevřít bunkr veřejnosti, školám a všem zájemcům o vojenskou historii.